[Nintendocore Princess is IDDQD]

[letět sklem]

1. června 2014 v 1:46 | Nintendocore Princess |  [new cut on my wrist]
Koledovala jsem si o to, nejen na Štěpána a nejen na Velikonoce.
Letěla jsem. Sklem.


Popravdě, nechce se mi už vysvětlovat, jak a proč se to stalo - nebyla jsem pod vlivem ničeho jiného než vzteku a strachu, a hádka způsobila, že jsem byla o sekundu pomalejší než přede mnou zabouchnuté prosklené dveře. Střep takřka vprostřed mě, pohled na střeva, skoro hamletovská tragédie naštěstí díky včasnému zásahu lékařů dopadla dobře. Šok z události mě ochromil na několik dní.

Rodiče k mému překvapení trvali na tom, abych se zotavovala doma - "doma". Táta je opravdu milý a v podvečer spolu vaříme. Je to uklidňující, najít zase radost z činnosti, navíc sdílenou s rodinou, o které jsem myslela, že nefunguje. Nechci bejt cynik, to mě museli lepit v nemocnici, aby se to slepilo doma? Nešlo to trochu - homeopatičteji? Ehm.

Ještě něco, nehoda se stala v den mých narozenin, které měly být epické. Nejprve se mluvilo i o briliantech, umírnila jsem se v plánu navštívit balet a zapít 26 let života několika hlty Bohemky, nakonec mi nebylo dost dobře na to, abych po volbách odjela z rodného města a rozhodla se zůstat ještě noc, prý osudnou. Těžko uvěřit, že jsem nebyla 25.5. na kaši - Prozřetelnost tu kaši chtěla, tak mě na ni rozsekala. Už se opakuju, protože od toho okamžiku mám skoro celodenní okno. Celková narkóza vypadá v Plastický chirurgii s.r.o. jako parádní spaníčko, ve výsledku jsem zbytek dne nemohla z nemocniční postele a z pusy mi šly omámené blbosti.

Tak teď žiju prachobyčejný nebrněnský život plný uklidňujících, nevzrušujících událostí, jako sledování televize, spaní, dvakrát denně antibiotika a svíčková tři dny v kuse. A se třema knedlíkama - nechápu, jak jich do sebe někdo dokáže dostat šest - ale co je hlavní, že už ji umím udělat. Přitom mi v hlavě utkvělo, že ženská, co neumí svíčkovou, je naprd. Máti má tímpádem asi štěstí, že ji táta dělá rád a výsostně. Nikdy jsem žádnému příteli, kamarádovi či kamarádce svíčkovou nedělala. Protože knedlíky apriori nežeru, zapadla tahle skvělá tátova klasika až za španělský ptáčky s rýží, guláš s chlebem a bramboráky velký jak kolo od vozu. Společný pohlreichování dopadlo na výbornou - v týhle části se mnou můžete dojatě z(a)máčknout jednu slzu.

Jinak mimochodem, s Jenem jsme se k sobě nevrátili. Co se vrátilo, bylo předepsání Ritalinu. I když to většina blízkých nějak odmítá pochopit, ano, paradoxně po farmacii, která mě (do)ničila, je mi výrazně líp - víc se směju, možná spíš míň bulím, a spím. Tyhle pro vás asi běžný věci, jako radost a spánek, jsou pro mě něco jako výhra v loterii. A je pravda, že jsem hodně dlouho jela na automatech, než se konečně začlo sypat. Kdybych byla závislák, tak automatuju dál. Teď ale vím, že v životě moc automaticky dobrejch věcí není. Je těžký si je udělat. Ale pak je sladký je prožívat a vědět, že to není sen. A sem někam bych dala smajlíka.

Závěrem, mám tak nějak vypointováno, co dál, prioritou je vlastně zpětná socializace v realitě. Vaření s tátou a kecání s mámou je fajn, ale nebude to navždycky. Teď nejsem pesimista, i dárek k narozeninám jsem dostala.


Honza Fišar mi na to řekl, že ta jizva bude vypadat jako logo NIKE, takže já dodám jen Just do it.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Laskavý kolektiv lázeňského sanatoria Všebrdy Laskavý kolektiv lázeňského sanatoria Všebrdy | 1. června 2014 v 13:43 | Reagovat

Kdybyste následovala Krista, toto by se Vám nestalo.

2 Laskavý Kolektiv Laskavý Kolektiv | 1. června 2014 v 13:49 | Reagovat

Jen se nám taky nevrátil. Požadujeme odškodné.

3 nintendocoreprincess nintendocoreprincess | E-mail | 1. června 2014 v 15:56 | Reagovat

Ad 1: Aštar Šeran je jiného mínění a já jen tak nezahodím svůj klírský post v církvi svědků Plamínkových.
Ad 2: následujme Krista a doufejme, že vstane z mrtvých jako náš Pán.

hail Satan

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama